Dneska mě napadlo, že strašně moc utíkám sám před sebou, zní to jako pseudointelektuální pičovina, ale je to fakt - ne snad, že bych se bál, ale prostě bych chtěl být "ten druhej" co sem si ho vymyslel přesně tak, jak by to mělo být, kterej žije bezstarostnej život, protože je ve světě co není okolo něj, ale pro něj a tak vůbec.
Žádné komentáře:
Okomentovat